Spíš než o zubech, tak o snech. Když se ti zdá o klukovi, kterého máš ráda, není to náhoda. To není žádný signalizace od vesmíru, ani zázrak. Je to prostě tvůj mozek, jak se snaží zpracovat to, co ti na duši leží. A když se ti zdá o něm, že se k tobě přibližuje, že se vás dotkne, nebo že se vás ptá na rande - to není předpověď budoucnosti. Je to jen tvůj mozek, který si přeje, aby to bylo pravda.

Proč se ti zdá o něm právě teď?

Když se ti zdá o klukovi, co se ti líbí, je to většinou kvůli jedné věci: emocionální nejistotě. Nejspíš jsi ho viděla někde, promluvila jsi s ním, nebo jsi si přečetla jeho příspěvek na sociálních sítích. A od té chvíle se mu tvůj mozek nechce vzdát. Neustále ho přehrává v hlavě - jak by mohl vypadat, kdyby ti řekl, že tě má rád. A když spíš, tak to všechno převede do snu.

Snové scény nejsou logické. Není důvod, proč by se ti měl zdát přesně ten chlap, co ti seděl vedle ve třídě. Ale když jsi ho viděla, jak se usmíval, nebo jak ti pomohl se zápisem, tak se to v mozkovém systému uložilo jako „důležité“. A když spíš, tak se to vysune dopředu jako možná realita.

Je to znamení, že by se měl obrátit?

Není. Snům se nedá věřit jako předpovědi. Když ti přišel do hlavy, že se ti zdá, že ti řekl „Mám tě rád“, tak to neznamená, že to řekne v reálu. To znamená, že ty chceš, aby to řekl. A tvůj mozek ti to jen zkusil představit, aby ti to připadalo méně strašné.

Je to jako když se ti zdá, že jsi ztratila klíče - a když se probudíš, tak jsou na stole. Tvůj mozek ti vytvořil scénář, který ti pomohl zvládnout strach. A stejně to funguje s láskou. Když máš strach, že ti nevěří, že jsi pro něj dostatečně zajímavá, tak ti mozek představí scénu, kde je všechno jinak. A v té scéně jsi v pořádku. A on tě má rád.

Co když se ti zdá, že tě políbí nebo se k tobě přiblíží?

To je normální. A je to taky známka, že se ti to na duši těžko uvolňuje. Když se ti zdá, že tě políbí, není to znamení, že se to stane. Je to znamení, že tě to baví. A že tě to trápí. A že chceš, aby to bylo pravda.

Některé dívky si myslí, že když se jim zdá o klukovi, že ho políbí, tak to znamená, že on o tom ví. To není pravda. On o tom neví. A ty taky nevíš, jestli by to chtěl. Ale tvůj mozek ti to představil, protože potřebuje pocit kontroly. Když se ti to zdá, tak se ti to „stalo“ a můžeš si říct: „Vidíš, to bylo krásné.“ A pak se probudíš a všechno je znovu stejné. Ale alespoň jsi to měla na chvíli.

Je to něco špatného?

Není. Snové scény o lásce nejsou špatné. Nejsou ani zvláštní. Jsou lidské. Když se ti zdá o někom, co ti líbí, znamená to, že jsi lidská. Že máš city. Že chceš být viděná. Že chceš být milovaná. A že máš strach, že to možná nebude stačit.

Nikdy jsem neviděl dívku, která by se nezamyslela nad tím, co znamená, když se jí zdá o klukovi, co má ráda. A nikdy jsem neviděl, že by to nějak zhoršilo její život. Naopak - když se to začneš bavit s někým, kdo ti rozumí, tak se ti to stane méně děsivé. A méně jedinečné. A víc normální.

Co s tím dělat?

Neřeš to jako záhadu. Nezkoumej to jako vědecký pokus. Nečti si články o významu snů o lásce. To ti neřekne nic nového. Ono to je prostě takové, jak je.

Raději si napiš, co tě na něm nejvíc baví. Co tě na něm přitahuje? Co tě na něm těší? Co tě na něm trápí? A když to napíšeš, tak uvidíš, že to není o něm. Je to o tobě. O tom, co chceš cítit. O tom, jak bys chtěla být viděná. O tom, jak bys chtěla být milovaná.

A pak se vrať ke skutečnosti. Když ho vidíš, promluv si s ním. Neříkej nic špatného. Jen řekni „Ahoj“. Nebo se zeptej, jak se má. A když ti odpoví, tak si to ulož. A když ti odpoví hezky, tak si to pamatuj. A když ti odpoví chladně, tak si to taky pamatuj. A pak už se neptáš, co znamená ten sen. Protože ten sen už nemá význam. Má význam jen ta chvíle, kterou máš teď. S ním. V reálu. Bez snu.

Co když se ti to stále opakuje?

Když se ti to stále opakuje, tak je to znamení, že něco neřešíš. Nebo že se bojíš říct, co chceš. Možná se bojíš, že tě odmítnou. Možná se bojíš, že tě nevidí tak, jak chceš. A tak to převádíš na sen. A sen ti dává pocit, že to ještě není konec. A že to může být jinak.

Ale realita je jednodušší. Když se ti to stále opakuje, tak se zeptej sebe sama: „Co bych potřebovala, abych přestala mít tyhle sny?“ A odpověď nebude: „Chci, aby se mi zamiloval.“

Odpověď bude: „Chci se cítit důležitá.“

„Chci, abych věděla, že jsem dostatečně zajímavá.“

„Chci, abych nebyla vždycky ta, co se ptá, jestli je to pravda.“

A když to poznáš, tak už nechceš, aby se ti zdal. Chceš, aby to bylo pravda. A když to chceš, tak se to může stát. Ale ne v snu. V reálu.

Je to něco, co se může změnit?

Ano. Ale ne tím, že by se změnil on. Ale tím, že se změníš ty. Když začneš více věřit sobě, tak se ti sny změní. Když začneš mluvit o tom, co chceš, tak se ti sny přestanou opakovat. Když se naučíš přijmout, že nevím, jak to dopadne, tak ti mozek přestane vytvářet scénáře. Protože už nemá potřebu tě chránit.

Ty nejsi špatná, protože se ti to zdá. Ty jsi normální, protože se ti to zdá. A když to poznáš, tak už to neřešíš. Už to nechceš vysvětlovat. Už to nechceš mít pod kontrolou. Už to chceš jen tak, jak je. A když to přijmeš, tak se ti sny změní. Ne proto, že se něco změnilo venku. Ale proto, že se něco změnilo uvnitř.

Když se ti zdá o něm, tak si řekni:

• Nejsem bláhová, že to cítím.
• Nejsem hloupá, že se mi to zdá.
• Nejsem špatná, že to chci.
• Nejsem jediná, co to zažívá.
• Je to normální. A já jsem normální.

A pak se vrať ke skutečnosti. Když ho vidíš, řekni „Ahoj“. A nečekáš na odpověď. Nečekáš na význam. Jen jsi tam. A to je dost.